Krátká úvaha o naší současnosti:

 Tuto úvahu jsem napsal před více než rokem.  Dnes platí dvojnásobně její obsah.  Velmi mě mrzí, že existuje mnoho občanských aktivit, které chtějí s něčím podobným bojovat.  Každá aktivita však zůstává v tomto boji osamocená a vychází do ztracena, aktivita postupně upadá.  Nastupuje další aktivita. Aktivita střídá další aktivitu nebo se vzájemně přehlušují a soupeří spolu o mediální prostor. Občanům uniká smysl a věrohodnost, že bude snaha  korunována úspěchem, tedy změnou.

Když se začínaly ve sdělovacích prostředcích objevovat koncem minulého roku ( rozuměj roku 2008) zmínky o finanční krizi, nemyslel jsem si, že jde o finanční krizi, ale o krizi morální. Pokud začala finanční krize a hospodářská recese, tak začala ve světě i u nás mnohem dříve. Možná už zpráva o krachu energetické společnosti ENROM z roku 2002 byla tou první zmínkou o finanční krizi. Příčinami úpadků mnoha bank a podniků je tunelování. Takové tunelování, jak jsme ho sami poznali v  90.letech minulého století. Je to jen 10 až 15 let co si vzájemně lžeme. Hospodářská recese nás donutí hledat jiné hodnoty. 

Kde vidím příčiny morální krize?

Na základě vlastních zkušeností a poznání práce Policie ČR, Státního zastupitelství všech stupňů a soudů v ČR, vidím jednoznačně příčinu morální krize společnosti uvnitř tohoto systému, uvnitř trestněprávních orgánů, justice a uvnitř s nimi úzce propojeného politického života.

Jsem rád, že mohu souhlasit a  připomenout tato slova Tomáše Bati z roku 1932:

„To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu.

Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi.

Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání.

Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.“

Pod tato slova se podepisuji 18.4.2009    Ing.Václav Princ,v.r. a svůj podpis potvrzuji znovu  1.7.2010 a znovu 20.5.2012