Chtějí moji lustraci, chtějí vědět, který státní podnik jsem privatizoval.

Je vždy jednodušší hodnotit události minulých měsíců, historii toho, co se kde odehrálo nebo bylo někým napsáno, těžší nebo nezajímavé je podívat se na příčiny toho, co se stalo. Někdy je nemožné příčiny zjistit.  Do svědomí lidí nevidíme. Nebyl jsem nikdy v politice, nechtěl jsem být nikdy politikem, protože vím, že by mě ubíjela taková práce, ve které všichni hledají postranní úmysly, zkoumají, jakou máte rád hudbu, s kým kamarádíte nebo chodíte, už méně zajímavé jsou výsledky vaší práce. Po 23 letech podnikání a zkušeností s nezaplacenými fakturami za dodané zboží a s podvody při privatizaci, z nefunkčnosti vyšetřování a z neschopnosti soustavy státních zastupitelství jsem usoudil, že je tu mnoho příznaků neprávního státu. Přemýšlel jsem o tom, proč proti tomu někdo otevřeně nevystupuje. Ptal jsem se sám sebe, jestli nám občanům vadí, že státní dluh stále roste, náš průmysl stále mizí a už prakticky zmizel, zemědělství nás neuživí, nemáme žádnou koncepci rozvoje hospodářství, školství, zdravotnictví, zemědělství, máme nejvyšší nezaměstnanost v naší historii od roku 1989. Říkal jsem si, že musí někomu snad vadit, že stát vedou lidé toužící po moci a bohatství, že není normální, aby nám vládli lidé, kteří nikdy nepodnikali, neprokázali, že něco umí, nemají žádné výsledky a nezajímá je, jak žijí lidé práce a nezaměstaní, senioři, rodiny s dětmi. Nechali jsme se více než 20 let ubíjet primitivním antikomunismem a ani jsme si nevšimli, že jsme mezitím přišli o všechno, co tady ti komunisti po válce postavili. Podnikám a vím, že nemůžu hodnotit firmu a práci podle ideologie, ale podle výsledků. Nestačí si říkat, naše firma je na tom špatně , ale sousední firma je na tom ještě hůř. Tím si nevydělám na výplaty zaměstnanců. Musím mít tržby, musím mít co prodávat a musí tu být někdo, kdo bude naše zboží a služby chtít. Tak uvažuje podnikatel ve firmě a jak uvažuje stát? Došel jsem k závěru, že za chvíli už budeme vydělávat jen na úroky z dluhů, budeme závislí na dovozu potravin a rukojmími cizího kapitálu. Nic nám už nepatří. Dokonce už ani pitná voda. Říkali jsme si v roce 1989 a my jsme tomu uvěřili, že chceme levný stát, nižší byrokracii a máme hodně vězňů. Jak je to dnes?  Neměli jsme dluh a dnes máme nekontrolovatelný státní dluh téměř 2 biliony korun. V přibližně stejné hodnotě jsme přišli o státní majetek. Úředníků a vězňů máme 2x tolik než měla v roce 1989 ČSSR. Máme polovinu svateb a dvojnásobek sebevražd a vražd.  Tak jsme tedy hlupáci, když nám to nevadí nebo jsme spolupachatelé tohoto zločinu na našem státu a národu? Jsme všichni v této zemi opravdu tak hloupí, že se nikdo tomu nebrání? Proto jsem svolal na konci roku 2011 Holešovskou vývzu s Jiřím Baťou, připravil jsem první dokument. Nechtěli jsme žádné politické funkce. Chtěli jsme a doporučovali jsme donutit tuto vládu k podání demise a předčasné volby.  Chtěli jsme volit nové lidi, novou generaci politiků, kteří by nebyli zatíženi starými předsudky, ideologiemi. Chtěli jsme zpřetrhat současné mafiánské vazby politiků současných a snad minulých, odstranit poslance z parlamentu, kteří tam sedí 20 let.  Chtěli jsme mít naději, že se vyšetří privatizační podvody a ukradené státní podniky se vrátí státu. Stát začne podnikat a dá lidem práci.
Nic z toho se nekonalo. Zjistili jsme sami, že jsme hloupější než jsme si mysleli. Došlo k vzájemnému napadání z levičátsví. Pobavili mě velice v Holešovské výzvě tzv. pravičáci, kteří organizovali a organizují protesty proti pravicové vládě.  Jsou to často i lidé bez práce, jsou nespokojení, nemají peníze a žijí v beznaději na lepší život. Ještě jim zbyl počítač  a tak se zúčastňují různých diskuzí. Ptají se mě, jakou mám lustraci, abych jí předložil, ptají se mě, co jsem zprivatizoval a jestli jsem spolupracoval s STB. Pokud chci zastupovat občany ČR a někde bych chtěl mluvit, že musí o mě vědět všechno. Tak jim odpovídám všem. Nechci zastupovat lidi a určitě ne hlupáky. Chtěl jsem jen mít čisté svědomí, že jsem se postavil zlu, které tu roste a všechny nás přeroste.  Takže moje první odpověď je zcela jasná. Nechci vás zastupovat.
Když jsem sepisoval Holešovskou výzvu, uvědomoval jsem si, že postavit se zlu může jen člověk, proti kterému nic nemůže nikdo mít. Naučili mě to ve škole. Když chci, aby byl pořádek, musím ho nejdříve sám mít a umět si uklidit. Když chci, aby se nekradlo, nesmím sám být chycen při krádeži a všechen svůj majetek musím být schopen prokázat. Taky mě učili, že člověk nemůže být nikdy šťastný, když žije mezi nešťastnými lidmi.  Můžete si mě prolustrovat kde chcete, nebyl jsem spolupracovníkem STB a nejsem v seznamech spolupracovníků.  Jsem nešťastný jen z toho, že žiji mezi nešťastnými lidmi, kterým nemohu pomoci. 
Václav Princ, nar. 1949 v Litoměřicích,
t.č. České Budějovice